Výroba titanového nádobí
Při procházení internetu kde se co šustne o titanovém nádobí jsem si všiml příspěvku od osoby, která zcela jistě ví o titanovém nádobí víc než většina lidí v okolí (a okolím bych označil celou Českou republiku) – podle kvality dodaných dat je „od fochu“. Ve svém diskuzním příspěvku také rozebral, jak se titanové nádobí vyrábí:
Existují tři formy technologie výroby titanového nábobí.
Tělo nádoby je odlévané ze slitiny Al dle normy DIN 231, DIN 239, popřípadě DIN 226 (vysokotlak).
Trojí možná výroba nádoby:
Technologie odlévání je gravitační odlévání do kokily, vysokotlaké odlévání a teď nově lisování tekutého kovu.
Vzhledem k pokroku technologie se korpus vyrábí i metodou tváření (lisování) kde Italští výrobci umí lisovat i 8 mm plech do tvaru, který se nazývá „cast like effect“ (Titanové nádobí značky Ballarini)
Tloušťky dna a stěn jsou různé a vyplívají z použité technologie. Dno má většinou tloušťku 10 mm (TOP MORAVIA, Eurolux, Woll, AMT) – gravitační lití, až k 6 mm (Ballarini a většina Italských výrobců, lisování „cast like effect“). Stěny jsou od 3.5 mm do 6 mm.
Další operací je konečně ten titan:
na vnitřní dno a stěny (po rádiusy) se plasmovou metodou nanese binární systém AL2O3 -5TiO2 . Tloušťka keramické vrstvy se pohybuje od 30 do 100 mikrometrů. Keramické vrstva má jedno jediné využití: funguje jako externí výztuha následně aplikovaného antiadhézního systému.
Postup první:
Následně se na vnitřní plochu nádob aplikuje dvouvrstvý antiadhézní systém na bázi flouoropolymerů. Toto je tradiční Německá technologie stará 40 let.
Postup druhý:
Novější technologie spočívá v aplikaci tří vrstev disperzního systému, který má vnitřní vyztužení .
Problém titanového nádobí je loupání antiadhézní vrstvy od keramického povlaku pokud není zvolená vhodná formulace disperzního systému.
Postup třetí:
Třetí a nejnovější technologie je náhrada plasmově nanesené vrstvy speciální polymerní vrstvou s extrémním vyztužením těmi nejtvrdšími částicemi keramiky. Výhoda je, že se vrstvy nanáší přímo na odlitek a odpadá tak problém s adhezí ke keramické vrstvě, nevýhoda je dost složitá technologie a aplikace 3-4 vrstev, z nichž jakákoli odchylka od technologie může znamenat selhání mezivrstvé adheze jednotlivých vrstev. Výhoda je výborná korozivdornost nádobí, ale ta silně závisí na kvalitě surového odlitku.
Na světě jsou pouze 4 výrobci fluoropolymerových disperzí. To znamená, že kvalita jejich systémů bude plus mínus stejná.
zdroj: diskuze pod článkem Síla titanu